Maltézáček a děti
Toto je další téma, na které není možné najít žádný odkaz na místním webu.
"Továrnám na štěňata" je to opravdu jedno, komu svá štěňátka prodávají
hlavně že, si mohou vyvěsit co nejrychleji ceduli "vyprodáno".
(
viz. Noviny) Poctivé
chovatelé si domovy pro svá štěňata naopak pečlivě vybírají.
Chovatel, který má o svá štěnata zájem se bude snažit zjistnic o budoucím
majiteli co nejvíc.
Není třeba se znepokojovat, pokud jste požádáni o vyplnění dotazníku.
Je to jen z důvodu, aby získal nějaké informace, o novém majiteli, rodině, a
o tom, co od pejska očekává.
Táké to chovateli pomůže s výběrem vhodného štěnátka pro daného zájemce.
Maltézáčci jsou společenský a inteligentní malé psi. Vzhledem k
jejich malým
postávám jsou skvělé hravé společníci v každé rodině. Přinést maltézáčka do
rodiny znamená být zodpovědný a štěňata by nikdy neměla být věnována malým
dětem jako například "vánoční dárek". Není to plyšová hračka, která dítě
"zabaví". Maltézáček musí mít pravidelnou a správnou péči o srst která může
být někdy i časově náročná, a toto je také třeba vzít v úvahu. Maltézáčci milují děti, ale není to s malými dětmi dobrá volba. Děti je
milují, protože jsou dost malé na to, aby se nosili, a to je nebezpečná
kombinace. Malé dítě nebude moci pochopit, jak křehké vlastně štěně je a
poměrně snadno může dojít k mnoho vážním zranění, např. zašlápnutím nebo
zasednutím.
Maltézáčci nejsou vhodné pro malé děti, bez ohledu na to, jak dobře to dítě
myslí. Děti jsou od přírody nemotorní a mohou se na psa převalit, zamáčknout
nebo upustit ho. Pro děti je přirozené být hluční a milují skákaní a běhání,
což může maltézáčka vystresovat nebo vystrašit.
Děti by neměly být ponechány samotné s maltézáčkem bez dozoru. I když to
dítě může myslet dobře, může se stát, že maltézáček se rozruší, podráždí a
bude nevrlí. Pro starší dítě, je štěně HODNE práce. Nepočítejte s tím, že
vaše dítě bude štěně venčit, krmit, upravovat a učit ho, jakmile mu štěně
zevšední.
Rizika lze minimalizovat dobrým
výcvikem psa a učením dítěte o všem co se pejska týče, že maltézáček je
křehký a mělo by se jako s křehkým, sním tak i zacházet.
Stejně jako u jakékoliv jiného domácího zvířete je obecná zásada, že je
důležité naučit děti zacházet se všemi zvířaty s laskavostí a respektem. Je
to jedna důležitá životní lekce, která jim může být sdělena, a doma je přece
jen nejlepší místo k učení.
V mnoho případech může být dospělý pes mnohem lepší volbou, zejména pro
vlastníky, kteří mají velmi malé děti a pejska si pořizují po prvé.
1. Prozkoumejte, co pořiujete za plemeno.
2. Udělejte si čas a shromažďujte informace z klubů
3. čtete knihy
4. Promluvte si se cvičiteli psů
5. Poraďte se s veterinářem
6. Navštivte výstavy a promluvte si s chovateli
7. Diskutujte s majiteli psů
8. Zeptejte se na reference
9. Buďte trpěliví a nespěchejte
1. Snažte se nepořizovat psa z verimexu.
2. Nekupujte šténé od množitelů psů a překupníků.
3. Buďte opatrní při nákupu přes internet a nenechte si psa dovést.
4. Buďte opatrný vůči chovatelům, kteří nechtějí ukázat rodiče nebo
prostředí štěněte.
5. Podívejte se na víc pejsků a nekupujte první štěně, které vidíte.
6. Nikdy nekupujte to nejlevnější.
7. Poslechnéte vaši hlavu, ne vaše srdce.
"Když jsem mél 6 týdnů, koupili jste si mě. Hodně jsem si hrál s dětmi a byl
jsem s vámi velmi šťastný. Jak jsem rostl, rostli se mnou i starosti o mě a
i můj apetit. Děti si se mnou už nechtěli hrát, a když jsem přiběhl a čekal
pohlazení, tak mě odehnali a mnohokrát do mě i kopli. Jedno krásné ráno mě
posadili do auta. Ja jsem byl tak šúastný, konečné po dlouhých mésících
vidím i něco jiného než naší zahradu. Zastavili jsme na krajnici dálnice.
Odhodili jste můj oblíbený míček. Utíkal jsem za ním, ale když jsem sa
vrátil, vy jste tam už nebyli. Bezradně jsem běhal mezi auty s míčkem v
tlamé. Řidiči na mě troubili a našli se i tací, kteří zrychlili když mě
uvidéli. Chtěl jsem běžet na kraj cesty, protože jsem se velmi bál. Najednou
jsem pocítil silný náraz v boku a víc jsem se nemohl postavit. Z posledních
sil jsem se doplazil na kraj cesty. Pokoušel jsem se jít za vámi, ale
nedokázal jsem to. Okolo mě byla samá krev. Byla tma, bál jsem se, byla mi
zima. Míček jsem ještě stále držel v tlamě, byl jsem si jistý, že se pro mé
vrátíte. Marně jsem štěkal, vyl, nikdo se u mé nezastavil. Po dlouhých
hodinách u mě zastavilo auto, a nehledíc na krev a bláto mě uložil do svého
auta. Když auto zastavilo, běžel k nám muž v bílém plášti. Jen smutně
zakroutil hlavou. Můj nový pán, který mě znal 15 minut mě objal a velmi
plakal. V tu chvíli jsem pustil míček, abych mu oblízal ruku a vyjádřil mu
svoje "DÉKUJI". Potom jsem usínal a naposledy jsem zaslechl jak můj nový pán
pláče. Už se neboíjm, nic mě nebolí a není mi zima" Zemřel jsem ". Možná
kdyby jsem nerozhryzal bačkory tak hodně, mohl jsem jěšte žít!
Author tohoto smutného, ale mnohdy pravdivého příběhu PsiLaska
www.psilaska.cz